On-line služby veřejné správy, které už nyní můžete využívat přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které se plánují zpřístupnit přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které si přejete, aby byly dostupné přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

Zdeněk Zajíček: Kdyby stát chtěl, dávno už nemusíme nosit tolik průkazů

22.06.2017

V Česku prý existuje přes 260 různých průkazů a osvědčení, které stát občanům vydává. Řadu z nich nosíme neustále při sobě, ve své peněžence, jiné máme povinnost na požádání ukázat – občanský průkaz, řidičský průkaz, průkaz pojištěnce, tramvajenka atd. Zdeněk Zajíček, prezident ICT Unie a zakladatel Iniciativy 202020, však říká, že dnes už zbytečně. Dávno bychom mohli svoje práva a povinnosti prokazovat jiným, jednodušším způsobem. Třeba přes mobilní telefon.

Jsou podle vás různé průkazy, které s sebou denně nosíme, zbytečné?

Ano. Každý průkaz nebo osvědčení prokazuje, že mám nějaké právo nebo povinnost. V době existence základních registrů má stát všechny informace o identitě každého občana v jednom jediném centrálním registru – Registru obyvatel. V něm se navíc vedou údaje také o občanech jiných členských států s přechodnou dobou pobytu delší než 90 dnů, o cizincích s povolením k trvalému pobytu, cizincích s uděleným azylem i dalších osobách podle zákona. K této identitě každého z nás, kterou už nyní sdílí celá veřejná správa, můžeme do registru práv a povinností zanést i naše práva a povinnosti.

Prostě už dávno není třeba opisovat ty samé údaje na desítky kartiček (např. průkaz pojištěnce zdravotní pojišťovny), lístků (např. rybářský lístek) a oprávnění (např. živnostenský list), které následně stát, respektive jím zřízené organizace po občanech neustále vyžadují. Navíc takovýchto různých dokladů je mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát. Kdysi jsme to v ICT Unii počítali, je jich dokonce přes 260. Byť samozřejmě většina občanů jich má tak do deseti.

Chcete tím říct, že by skutečně mohl stačit jen odkaz do nějakého registru nebo jeden jediný průkaz, třeba ten občanský?

Ano, po technické stránce tomu absolutně nic nebrání. Česká republika, byť bývá v mezinárodních srovnáních obvykle kritizována za malou míru rozvoje on-line služeb eGovernmentu, totiž na rozdíl od mnohých jiných států masivně investovala do na první pohled neviditelné tzv. backendové infrastruktury. Máme tak vybudovány základní registry, vlastní komunikační infrastrukturu veřejné správy (KIVS), datové schránky neboli systém zaručené zabezpečené a dohledatelné elektronické komunikace mezi úřady, firmami i občany, ale i systém kontaktních míst s veřejnou správou – tzv. CzechPOINT. Jenže stát poté, co dokončil tuto legislativně, technicky i finančně nejnáročnější část implementace eGovernmentu, už nenašel odvahu spustit chytré on-line služby, které nad ní měly být vybudovány.

Proč tedy stát nezačal s tím, co občané uvidí? Vždyť v řadě jiných zemí to očividně šlo.

Když budete stavět dům, také začnete od základů, a ne od líbivé barevné fasády. Nebylo by totiž na co ji dát. A že jiné státy mají řadu služeb, které my ne? Ano, mají. Jsou skutečně v mnohém napřed. Ale to, že postavili jednu obvodovou zeď, je nevymaní z té nutnosti jednoho dne prostě udělat backendovou infrastrukturu, která vše dokáže integrovat do jednoho celku. Pro mnohé z nich to bude mnohem bolestnější a finančně daleko náročnější. I Česká republika stála kdysi před tímto rozhodnutím, ale nakonec se vydala cestou začít od základů.

V Česku existuje ve veřejné správě na 6 000 různých informačních systémů. Buď se dalo k problému přistupovat tak, že se vymyslí, které systémy a za jakých okolností spolu vzájemně propojit, nebo tak, že vybudujeme pro společná data spravovaná v těch systémech skupinu centrálních registrů, které budou držet jediné správné a vždy aktuální údaje, z nichž budou ostatní systémy čerpat – základní registry. Ty už máme a právě díky tomu, že všechny agendy si berou data o občanech přímo z nich, by bylo technicky možné všechny průkazy, lístky a oprávnění nahradit jedním jediným nebo prostě jen záznamem v registru. Mimo jiné díky základním registrům si můžete zažádat o výpis z rejstříku trestů u notáře, na poště, na pobočce hospodářské komory a nový občanský průkaz či cestovní pas si nechat udělat na libovolném městském či místním úřadě. Základní registry pomohly zrušit místní příslušnost občana i firmy k jednomu konkrétnímu úřadu. To v řadě zemí, které jsou v žebříčcích EGDI/OSN či DESI/EU před námi, říct nejde. Česká republika je v tomto stále ještě unikátní.

Kdybychom všechny průkazy nahradili jediným nebo záznamem v registru, jak by pak v praxi probíhala identifikace toho, u které jsem zdravotní pojišťovny, jaké mám řidičské oprávnění, jestli mám platnou jízdenku, jestli mám oprávnění držet střelnou zbraň, podnikat atd.?

Velice jednoduše. V době chytrých telefonů a rychlých mobilních sítí už dávno veškeré kontroly oprávnění neprobíhají oproti nějakému papírovému dokladu. Když vás zastaví policista a dáte mu svůj řidičský průkaz, stejně si vás okamžitě přes mobilní připojení a chytré zařízení prověří v databázi, zda je vaše řidičské oprávnění skutečně platné. Ve větších městech, když jedete MHD, také máte už dávno čipovou kartu či kartu s čárovým kódem, kterou revizor jen strčí do čtečky připojené k mobilní síti a interní databázi dopravního podniku a tam si ověří, jestli máte platnou časovou jízdenku, nebo ne. Lepení drahých papírových známek už je dávno minulostí. A já se ptám – je nutné každému úředníkovi dávat jinou kartičku, když stejně ve finále už dávno nejde o to, co je na ní napsané? Musíme skutečně mít plnou peněženku různých dokladů, když to stejně vždycky končí u ověření oproti nějaké databázi? Prostě nemusíme! A stát by nám měl tuhle službu rychle zpřístupnit.

Co by ale bylo potřeba k tomu, abychom se těch desítek různých průkazů a oprávnění zbavili?

Stačí jediné. Buď změnit asi těch 260 zákonů, ve kterých je napsáno, že musíme mít vydaný průkaz a musíme se jím prokazovat, nebo – jak jsme navrhovali – změnit zákon o základních registrech a dát občanům možnost si práva a povinnosti nechat na žádost zapsat do registru práv a povinností. Bohužel na náš návrh nepřistoupilo Ministerstvo vnitra, byť jsme o tom s ním jednali přes půl roku. Je to velká škoda, protože jsme mohli nabídnout lidem opravdovou úsporu starostí a času.

A to by každý úředník měl přístup ke všem mým právům a povinnostem?

Základním principem sdílení dat v základních registrech je, že údaje může využívat jen ten úřad a úředník, který k tomu má ze zákona oprávnění. Pokud do agendy dopravního policisty spadá kontrola oprávnění k řízení motorového vozidla, pak by mohl získat pouze informaci, zda mám oprávnění k řízení vozidla a pro jakou skupinu vozidel, ale nemohl by se dotázat, zda jsem, nebo nejsem pojištěn u zdravotní pojišťovny. Není totiž rozhodně cílem, aby si dopravní policista mohl při dopravní kontrole zjistit, zda máte tramvajenku, zbrojní pas nebo u které jste zdravotní pojišťovny. Stejně jako nyní by měl každý přístup jen k těm datům, která nezbytně nutně potřebuje pro výkon svěřené funkce státní správy. A stejně jako nyní by byl občan pravidelně informován o všech případech, kdy někdo někdy přistupoval k jeho osobním údajům a proč. Dnes tato informace chodí občanům zdarma jednou ročně datovou schránkou nebo si ji mohou na vyžádání nechat kdykoliv vytisknout na libovolném CzechPOINTu.

A mohl bych údaje o svých právech a povinnostech poskytnout případně i jiným osobám, například pojišťovně nebo bance?

Ano, samozřejmě. Je jen na mně, abych zvážil, komu chci údaje o sobě poskytnout, protože jsem pánem svých údajů. Už dnes tuto službu základní registry poskytují, ale bohužel to stát nikomu neříká a nepropaguje, a tak se ta služba bohužel moc nevyužívá. Typickým příkladem je stěhování a změna adresy. Přes základní registry byste to mohl zařídit jednoduše tak, abyste už nikam nemusel chodit, a tyto údaje by síťaři (např. plyn, elektřina, vodovody a kanalizace, internet) získali přímo ze základních registrů, pokud dám základnímu registru příkaz – až změním adresu, pošlete jim to!

Kolik času by ale něco podobného zabralo? Nebyl by z toho zase projekt na desítky let?

V žádném případě! Tohle všechno jde naprosto bez problémů zvládnout legislativně za půl roku, maximálně za jeden rok. Úprava informačních systémů v resortech a doplnění registru práv a povinností by mohly proběhnout také za půl roku až rok. Kdybych to sečetl, tak se dostávám k optimistickému času, že by k 1. 1. 2019 mohla taková služba být na světě a sloužit. Je to jen a jen o politické vůli udělat něco, z čeho budou konečně profitovat občané a podnikatelé, protože zatím moc viditelných a dobře fungujících služeb stát v nabídce nemá. Nemluvě o tom, že by nám to získalo pěkných pár příček v obou žebříčcích mezinárodního srovnání stavu on-line služeb eGovernmentu, kde jsme nyní na chvostu Evropské unie či někde mezi Brazílií a Běloruskem.

Zdeněk Zajíček je od 17. března 2016 prezidentem ICT Unie. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V letech 1996 až 1998 působil ve funkci poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, následně zastával funkci ředitele úřadu Magistrátu hlavního města Prahy. Později se zaměřil na problematiku eGovernmentu. V letech 2006 až 2009 působil jako náměstek ministra vnitra pro veřejnou správu, informatiku, legislativu a archivnictví a je duchovním otcem projektu CzechPOINT. Během své kariéry ve státní správě zastával i funkce náměstka ministra spravedlnosti a tři roky strávil na postu náměstka ministra financí. Je spoluzakladatelem sdružení eStát, kde se dlouhodobě zabývá právě oblastí eGovernmentu.

Technické mapy obsahují důležité informace o tom, co přesně se na jednotlivých částech pozemků nachází – kde rostou stromy, kde jsou chodníky, kudy vedou rozvody elektřiny či kanalizace. Od 90. let minulého století se tyto mapy postupně digitalizují. Dodnes však neexistuje jednotná digitální technická mapa Česka. Jak je to u nás s technickými mapami, jaké jsou zde […]
Autor: Creative dock - Zonky times
V květnu minulého roku zřídila vláda pozici koordinátora digitální agendy České republiky. V současnosti je jím Ondřej Malý, který v minulosti působil jako člen Rady Českého telekomunikačního úřadu. Pro vládu připravuje celou řadu strategických podkladů, mimo jiné i zavedení tzv. digitální RIA (Regulatory Impact Assessment). Právě na digitální RIA i na situaci v oblasti eGovernmentu u nás […]