On-line služby veřejné správy, které už nyní můžete využívat přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které se plánují zpřístupnit přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které si přejete, aby byly dostupné přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

Ondřej Malý: Stát se při rozvoji eGovernmentu musí začít dívat optikou občanů

29.06.2017

V květnu minulého roku zřídila vláda pozici koordinátora digitální agendy České republiky. V současnosti je jím Ondřej Malý, který v minulosti působil jako člen Rady Českého telekomunikačního úřadu. Pro vládu připravuje celou řadu strategických podkladů, mimo jiné i zavedení tzv. digitální RIA (Regulatory Impact Assessment). Právě na digitální RIA i na situaci v oblasti eGovernmentu u nás jsme se ho zeptali.

Česko je v oblasti eGovernmentu v mezinárodním srovnání, ať už v žebříčku DESI/EU, nebo v EGDI/OSN, na žalostně nízkých pozicích. V druhém jmenovaném jsme na 50. místě, mezi Běloruskem a Brazílií. Jak se na to díváte? Je tato pozice pro ČR adekvátní?

Přiznám se, že s žebříčky mám obecně problém. „Žebříčkování“ mě fascinovalo třeba v telekomunikacích. Tam žebříčky ukazovaly, že Američané investují daleko více než my. Jenže v USA se do investic počítají i kabelové modemy pro koncové účastníky sítě, zatímco v Evropě nikoliv. Přitom do reálné infrastruktury Američané nakonec investují mnohem míň. Proto vždy beru jakákoliv srovnání hodně opatrně. Ve skutečnosti není důležité, kolikátí jsme, ale co ty služby reálně přinášejí našim občanům. Raději vyměním lepší služby pro lidi za jedno nebo dvě místa v žebříčku. Nicméně úplně na lehkou váhu to brát nelze. Je zřejmé, že jistá korelace mezi umístěním v žebříčku a kvalitou on-line služeb eGovernmentu tam je.

Proč jsme na tom podle vás v mezinárodním srovnání tak špatně?

Mnoho věcí, které se měly stát, se nestalo. Podle mého názoru stát zapomněl, že když dělá eGovernment, tak by kromě „eGovernmentu pro úředníky“ měl myslet i na „eGovernment pro lidi“. A to pak ovlivňuje i naši pozici v oněch mezinárodních srovnáních. Na druhou stranu je pozitivní, že Česká republika má na to, aby se v tomto ohledu zlepšila. A už se na tom také pracuje.

Na konferenci ISSS jsem třeba letos viděl první verzi Portálu pro občany, který připravuje Ministerstvo vnitra. Navíc prezident nedávno podepsal novelu zákona o občanských průkazech, kterým se plošně zavádějí čipové občanky, a v Senátu se bude projednávat zákon o elektronické identifikaci. Takže už to vypadá, že nyní konečně přijde i onen „eGovernment pro lidi“ a přispěje k tomu, že půjdeme v obou žebříčcích někam nahoru.

Říkáte, že mnoho věcí, které se měly stát, se nestalo. Je třeba něco, za co bychom se mohli i v tom mezinárodním srovnání naopak pochválit?

Třeba základní registry jsou docela dobře zvládnuté a je dobře, že jsou. To, že všechny úřady mají jeden jediný zdroj vždy aktuálních a správných dat o občanech, podnikatelských subjektech i budovách, je v mezinárodním srovnání hodně napřed. A věřím, že až postavíme další systémy, které budou základní registry lépe využívat, pomůže nám to právě v onom „eGovernmentu pro občany“. Je to totiž jeho základní předpoklad.

I systém datových schránek se docela osvědčil, byť na začátku na něj lidé nadávali. Je to také jeden z příkladů, kdy systém pro úředníky funguje i pro lidi. Je však třeba říct, že uživatelská zkušenost na portálu Mojedatovaschranka.cz je strašná. I tak ale tato služba dokáže aktivním občanům, kteří často komunikují s veřejnou správou, výrazně usnadňovat život. Navíc z komunikace přes datovou schránku se stát nevykroutí.

Uživatelská zkušenost bývá českým on-line službám eGovernmentu často vytýkána. V čem vidíte hlavní rezervy?

Třeba zmiňovaný připravovaný Portál občana z dílny Ministerstva vnitra vypadá opravdu dobře. Drží se i podobné koncepce jako třeba britský vládní portál Gov.uk, kde má občan k dispozici vše na jednom místě. Může zde řešit jakoukoliv agendu a životní situaci týkající se státní správy. Vše vypadá stejně a uživatelská zkušenost je vždy stejná, ať řešíte daňové přiznání, nebo třeba vystavení registračních značek.

Jenže i u onoho připravovaného Portálu občana jsou určité prvky, které nejsou příliš přívětivé.  Narážím například na to, že při rozkliknutí agendy sociálního pojištění jsme z portálu přesměrováni na samostatný portál České správy sociálního zabezpečení. Z uživatelské zkušenosti 21. století se tak rázem dostáváme na zcela jinou úroveň, někdy z roku 1998, byť po funkční stránce celkem zdařilou. Občan by však neměl s každým jedním ústředním orgánem státní správy mít odlišnou uživatelskou zkušenost, podle toho, kam zrovna půjde. Není to tak v Británii, není to tak v Estonsku a koneckonců to tak nefunguje ani v komerční sféře. Internetové bankovnictví taky nevypadá jinak, když chcete vidět výpis ze spořicího nebo z běžného účtu. Na uživatelské hledisko by tak stát měl klást mnohem větší důraz než doposud. Pomohlo by to i rozšíření on-line služeb eGovernmentu mezi občany.

Co je podle vás největším selháním českého eGovernmentu? Je to ono uživatelské rozhraní?

Pro mě osobně jsou nejzásadnějším selháním eGovernmentu fronty na úřadech. To je nejlepší důkaz toho, že se u nás pořád uvažuje rakousko-uhersky. Občane, chceš něco po úřadu? Průkaz, registrační značky nebo kotlíkovou dotaci? Musíš nejprve provést akt pokání ve frontě. Stát z komunikace občana s úřadem mnohdy dělá téměř náboženskou zkušenost, protože v oné frontě na úřadě jsou lidé, co společně trpí a postupně se v rámci svého utrpení sbližují. A tohle je ten základ eGovernmentu – odstranit fronty a automaty na papírky s čísly. Když si občan vytáhne z onoho „mocného“ automatu papírek s číslem 90 a na displeji svítí teprve číslo 3, tak ví, že jeho den skončil. Takhle to dál nejde!

Co by bylo ke zrušení front na úřadech potřeba?

Toho je. Ale podle mě je nejzásadnější směrovat k tomu legislativní aktivitu. Snažíme se k tomu přispět pomocí takzvané digitální RIA (Regulatory Impact Assessment), kterou předložíme vládě ke schválení ještě v tomto volebním období. Když ji schválí, příští vlády by se jí měly také řídit. Digitální RIA si klade za cíl, aby legislativci připravovali nové zákony tak, aby nebyly k digitálnímu prostředí nepřátelské. V tom jsou zatím trochu rezervy.

Bude to možná jedna z největších výzev pro českou legislativu – začít počítat s tím, že tu existují nějaké informační systémy státní správy. Koneckonců už od dob Ivana Langera, který přišel s konceptem eGON, kde byly i ony CzechPOINTy a základní registry, se zde bavíme o tom, že obíhat mají data, a ne občané. Přitom pořád obíhají občané, a ne data.

No a dále – cokoli týkající se eGovernmentu musí být pro úředníky povinné. Třeba v zákoně o státní službě je, že když se hlásí někdo na služební místo, musí doložit bezúhonnost výpisem z rejstříku nebo si tuto informaci může příslušný úřad vyžádat sám. Výsledkem je, že některé úřady nutí lidi chodit na CzechPOINTy a výpis chtějí od uchazečů, zatímco některé si ho jsou schopny opatřit samy. Tak by to ale mělo být u všech. Stát tuto informaci má, tak proč by měli být lidé nuceni mu ji poskytovat ještě jednou znovu?

Znamená to tedy, že abychom se posunuli nahoru v mezinárodním srovnání rozvoje eGovernmentu, budeme muset začít vlastně mimo IT?

Ano. Stát často digitalizuje existující agendy místo toho, aby se zamyslel, zda by nebylo lepší, aby elektronizací vzniklo úplně nové řešení. Kdysi na nějaké konferenci jsem potkal jednoho estonského politika, který prohlásil: „Když elektronizujete hlouposti, tak máte jen rychlejší hlouposti.“ Jinými slovy, to, že díky rozvoji ICT jde všechno rychleji, neznamená, že je to všechno nutné. Při zavádění eGovernmentu pro lidi by bylo dobré dívat se na všechno optikou občanů. Co je nejvíc pálí a zda proces nezjednodušit nebo nevymyslet úplně jinak.

Dám vám hned takový příklad. Proč v momentě, kdy si přihlašuju auto, musím vůbec jít osobně pro registrační značky? Proč to nepošle stát poštou do vlastních rukou? Pošta občana přeci také dokáže unikátně identifikovat. Občané by neměli stále někam chodit. A pokud po nich stát chce, aby někam přeci jen došli, mělo by to být nejblíž jejich bydlišti. A to nejbližší místo je v České republice mimochodem právě pobočka státního podniku Česká pošta. I proto jsou CzechPOINTy na každé poště.

Ondřej Malý je od 5. dubna 2017 koordinátorem digitální agendy ČR. Vystudoval americká studia a žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 2012 až 2017 působil ve funkci člena Rady Českého telekomunikačního úřadu. Předtím působil jako redaktor Hospodářských novin a Lidových novin se specializací na IT a telekomunikace.

Foto: Creative dock - Zonky times

Michal Rada je konzultant a poradce předsedy vlády, působí ale i na Ministerstvu vnitra a také jako hlavní architekt eGovernmentu a informačních systémů na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Zeptali jsme se ho proto, jaký je jeho pohled na eGovernment v Česku a kde jsou podle něj jeho největší rezervy a problémy. Co je podle […]
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) začal fungovat teprve od 1. srpna. Sídlit bude v Brně. K jeho zřízení došlo v souvislosti s účinností novely zákona o kybernetické bezpečnosti. Nový úřad převezme některé agendy, které do té doby byly v gesci Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). V jeho čele stanul bývalý dlouholetý ředitel NBÚ Dušan Navrátil. 671
Technické mapy obsahují důležité informace o tom, co přesně se na jednotlivých částech pozemků nachází – kde rostou stromy, kde jsou chodníky, kudy vedou rozvody elektřiny či kanalizace. Od 90. let minulého století se tyto mapy postupně digitalizují. Dodnes však neexistuje jednotná digitální technická mapa Česka. Jak je to u nás s technickými mapami, jaké jsou zde […]