On-line služby veřejné správy, které už nyní můžete využívat přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které se plánují zpřístupnit přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které si přejete, aby byly dostupné přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

Michal Souček: Jednotná digitální technická mapa by přinesla výrazné úspory a třeba i automatizaci stavebního řízení

20.07.2017

Technické mapy obsahují důležité informace o tom, co přesně se na jednotlivých částech pozemků nachází – kde rostou stromy, kde jsou chodníky, kudy vedou rozvody elektřiny či kanalizace. Od 90. let minulého století se tyto mapy postupně digitalizují. Dodnes však neexistuje jednotná digitální technická mapa Česka. Jak je to u nás s technickými mapami, jaké jsou zde legislativní háčky a co všechno by mohla přinést jejich plná digitalizace? Na to nám odpovídal Michal Souček, který se této problematice věnuje v Plzeňském kraji.

Co jsou to vlastně digitální technické mapy?

Technické mapy obsahují data o technické infrastruktuře (dále jen „TI“) – tedy např. rozvodech elektřiny, vody, plynu, sítích elektronických komunikací apod. – a na území bývalého Československa existují a fungují již od 50. let 20. století. Ani tehdy však nebyla vytvářena komplexní mapová díla obcí, ale jen jejich části. Výrazný rozmach výpočetní techniky po roce 1990 umožnil postupnou digitalizaci těchto technických map. Postupně tak vznikly digitální technické mapy mnoha obcí, měst a krajů ve formě, ve které jsou známy a využívány dodnes.

Informace o tom, co mají technické mapy obcí obsahovat, jsou shrnuty ve vyhlášce č. 233/2010 Sb. Digitální technická mapa (DTM) obsahuje nejpodrobnější reálně dosažitelný a dlouhodobě aktualizovaný obraz stavu polohopisu, výškopisu a průběhů sítí technické infrastruktury pro dané území. DTM je zpracována jako vektorová databáze přímo využitelná pro projekční a analytickou činnost – např. plánování nových vodovodních a plynových potrubí, kartografické výstupy i tvorbu informačních systémů (např. pro krizové řízení) – o území té nejvyšší podrobnosti, přesnosti a aktuálnosti. Polohopisná část DTM vzniká zejména přímým geodetickým měřením dané stavby či situace v území nebo novým plošným mapováním daného urbanizovaného území. Na rozdíl od katastrálních map, které vyjadřují právní uspořádání území, vyjadřuje polohopis DTM skutečný stav území, tj. toho, co a kde přesně se na daném pozemku nachází.

Z čeho se taková digitální technická mapa vlastně skládá?

DTM je typicky složena z účelové mapy povrchové situace, tj. geodeticky měřeného skutečného stavu území. Její polohopis a výškopis tak v digitální podobě zobrazuje všechny objekty reálného světa (např. budovy, silnice, sloupy, stromy atd.) a dále pak průběhy veškerých inženýrských sítí, které se na daném území nacházejí.

Jak je to v současné době s technickými mapami?

V současné době jsou DTM provozovány většinou městy. Existují však i DTM provozované kraji (dnes Zlínským, Plzeňským, Karlovarským, Libereckým a hl. m. Praha), fungující zejména na bázi spolupráce partnerů z řad správců technické a dopravní infrastruktury a místních samospráv, které za svoji dobu provozu, dle mého názoru, prokázaly svoji smysluplnost, funkčnost i životaschopnost. To mimo jiné potvrzuje i skutečnost, že další kraje připravují realizaci celokrajských projektů DTM. Mezi velmi úspěšný projekt DTM měst patří například Digitální mapa Brna.

Cílem projektů krajů je především vytvoření a správa jednotné referenční polohopisné mapy velkého měřítka s garancí té nejvyšší kvality a jednotného systému správy těchto dat. To je nezbytný předpoklad pro efektivní sdílení dat i pro sjednocení a zefektivnění činností spojených zejména se stavebními aktivitami, tvorbou územně analytických podkladů, správou majetku či krizovým řízením.

Jednotlivé projekty jsou postaveny na standardizovaných procesech a datech, které mimo jiné umožňují jednotné elektronické služby a poskytují standardizované rozhraní, v souladu s principy otevřených dat. DTM tak mohou sloužit i soukromému sektoru a mohou je využívat i aplikace třetích stran. Pracovníci vodovodů a kanalizací tak mohou mít ve své vlastní aplikaci např. zakreslena místa, kde se u vodovodního potrubí nachází i vedení vysokého napětí elektrorozvodných závodů. DTM jsou také jedním ze základních podkladů pro elektronizaci procesů veřejné správy v oblasti stavebního řízení.

Proč mají digitální technické mapy k dispozici jen některé kraje?

Pro krajské projekty je dnes určitě velice zatěžující, že se jedná o projekty na bázi dobrovolnosti a jednotlivých smluvních vztahů mezi krajem, správci technické infrastruktury, obcemi a dalšími partnery. Proces uzavírání partnerských smluv je časově velmi náročný, neefektivní a náchylný na případný neúspěch (vliv změny zástupců obcí po volbách atd.). V Plzeňském kraji je například celkem 501 obcí. Aktivním smluvním partnerem je k červenci roku 2017 61 obcí, sice těch největších včetně města Plzně, ale nejsou to všechny. To však neznamená, že by DTM nebyla vedena na celém území kraje. Jako účinný nástroj pro zajištění aktuálnosti povrchové situace DTM se ukazuje vydání obecně závazné vyhlášky obce o vedení technické mapy na svém území. Ideální by ale byla plošná povinnost a ne jen lokální, daná vyhláškou obce.

Existuje v současné době digitální technická mapa celého území ČR?

Bohužel se nejedná o celoplošné mapové dílo – informační systém, který by měl celorepublikový rozsah a případně jednoho správce. DTM tedy není dostupná všude, ale jen na územích vybraných měst nebo krajů, a to v různé, nejednotné podobě a rozsahu. Pokud tedy uživatel (stavebník, projektant, geodet) chce nebo musí využít DTM, musí pátrat na dané obci nebo kraji, zda je DTM vedena a jak je možné se k datům dostat. Je to bohužel hodně různorodé a neexistuje jedno místo – rozcestník, kde by bylo možné služby DTM čerpat napříč republikou a jednotně.

Co by bylo potřeba k vytvoření jednotné digitální technické mapy ČR? Jsou tam nějaké skryté háčky?

Cest a možností je určitě několik. Od nové legislativy (nebo rozsáhlé úpravy té stávající) a velkého centrálního řešení (registru) až po rozvoj současných modelů městských a krajských DTM. Rozhodně je potřeba standardizace obsahu a způsobů pořizování DTM. Prvním krokem správným směrem dle mého názoru určitě bylo vytvoření Návrhu výměnného formátu digitální technické mapy, jehož první verze byla vydána na konci června tohoto roku. Jedná se o společnou aktivitu řady partnerů na jedné straně (krajů provozujících DTM, hl. m. Prahy, města Brna, firem) a zpracovatelského týmu na druhé straně (IT firem z oboru a akademické sféry). Jde o ojedinělou aktivitu ve veřejné správě, kdy se k jednomu stolu podařilo posadit širokou škálu institucí a jejich pracovníků a vytvořit jednotné dílo s širokou společenskou shodou. Vznikl například návrh jednotného datového modelu DTM, včetně ontologického popisu jeho jednotlivých objektů. Předpokládá se i další rozšiřování a vývoj tohoto výměnného formátu.

Dalším krokem musí být určitě již zmiňovaná změna stávající legislativy. Je však otázka, o jak velké změny by se mělo jednat. Může jít třeba jen o „drobné“ změny katastrálního zákona, např. zavedení pojmu DTM kraje a zákonné zmocnění pro kraje o vydání vyhlášky o vedení DTM na celém území kraje (dnes je toto zmocnění pro obce). Větší vazba na stavební řízení – povinnosti, ale i „ulehčení“ procesu stavebního řízení v místě, kde je vedena DTM. Pokud by existovala jednotná DTM, šlo by totiž celý proces stavebního řízení do značné míry automatizovat. Systém by totiž porovnáním technického výkresu stavby s DTM sám zjistil, zda by daná stavba nekolidovala s nějakou existující infrastrukturou, zda je možné ji na tuto infrastrukturu napojit atd. Stavební řízení by se tak výrazně zkrátilo.

To je ale hudba budoucnosti, nejprve je nutná jasně definovaná legislativní opora, a to až do úrovně povinnosti obce, kraje či státu DTM vůbec vést. Dále je zde také otázka využívání státního mapového díla v procesu územního plánování. V současné době totiž územní plán obce vzniká nad právním stavem a nikoliv nad stavem skutečným. A v neposlední řadě je nezbytné odstranění procesu „dvojího“ pořizování měření – zvlášť pro katastr nemovitostí a zvlášť pro DTM. Tvorba DTM je však organizačně a v neposlední řadě i finančně velmi náročná. Přináší nové povinnosti a nejedná se o lehký úkol. Na druhou stranu však v dlouhodobějším horizontu může přinést řadu benefitů i úspor obcím, krajům, ale i soukromým subjektům.

Co by přinesla jednotná digitální technická mapa pro ČR za výhody pro obce, firmy a občany?

DTM je garantovanou službou pro obce, stavebníky a firmy, která je provozována spolu se správci inženýrských sítí. Díky tomu může snížit provozní náklady všech jejích uživatelů a může i výrazně uspořit čas v procesu stavebního řízení. Jednotné pořizování geodetických měření by vedlo ke snížení nákladů na pořizování garantovaných dat té největší přesnosti a zamezilo by duplicitnímu pořizování dat v území. Vzhledem k citlivému obsahu DTM, zejména pokud se jedná o detailní průběhy a informace o technické infrastruktuře, však nelze určitě předpokládat, že by byl obsah DTM celoplošně volně k dispozici široké veřejnosti – už jen z bezpečnostních důvodů. Nicméně pokud jsem například stavebník, tak bych měl mít určitě možnost se na jednom místě dozvědět všechny relevantní informace o území (jak omezeních, tak i možnostech napojení na sítě), a to klidně i prostřednictvím projektanta.

V ideálním případě by tedy DTM byla prostředím pro sdílení aktuálních a velmi přesných dat pro řadu agend – životních situací (od již zmiňovaného stavebního řízení přes správu majetku až po krizové řízení). V současné době však není vytvořeno legislativní prostředí pro přímé využívání DTM v rozhodovacích procesech veřejné správy. Pokud by ale stát chtěl elektronizovat a hlavně automatizovat agendu stavebního řízení, tak se bez kvalitní a jednotné DTM dle mého názoru neobejde. Zároveň se domnívám, že se vzrůstajícím tlakem na využívání území (s rozsahem technické infrastruktury zejména ve městech) a efektivnější správu majetku a veřejného prostoru obecně bude k realizaci celorepublikové DTM stejně záhy přistoupeno.

Michal Souček je od roku 2002 pracovníkem odboru informatiky Krajského úřadu Plzeňského kraje. Stál u zrodu geografických informačních systémů krajů, od roku 2011 se zasazuje o rozvoj digitálních technických map krajů. Je hybnou silou DTM Plzeňského kraje a iniciuje projekt Jednotného výměnného formátu DTM, za což byl oceněn druhým místem v kategorii krajů v anketě eOSOBNOST EGOVERNMENTU pro rok 2017. Je zástupcem Asociace krajů v Pracovním výboru pro prostorové informace Rady vlády pro informační společnost.

Michal Rada je konzultant a poradce předsedy vlády, působí ale i na Ministerstvu vnitra a také jako hlavní architekt eGovernmentu a informačních systémů na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Zeptali jsme se ho proto, jaký je jeho pohled na eGovernment v Česku a kde jsou podle něj jeho největší rezervy a problémy. Co je podle […]
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) začal fungovat teprve od 1. srpna. Sídlit bude v Brně. K jeho zřízení došlo v souvislosti s účinností novely zákona o kybernetické bezpečnosti. Nový úřad převezme některé agendy, které do té doby byly v gesci Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). V jeho čele stanul bývalý dlouholetý ředitel NBÚ Dušan Navrátil. 671