On-line služby veřejné správy, které už nyní můžete využívat přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které se plánují zpřístupnit přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které si přejete, aby byly dostupné přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

Kateřina Hrubešová: Českému eGovernmentu chybí PR a uživatelská přívětivost

20.04.2017

Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) je profesní sdružení spojující na 48 členů, které v Česku působí v oblasti internetu již od roku 2000. Kromě provozování NetMonitoru, respektovaného výzkumu návštěvnosti českého internetu, se zabývá i pravidelným vytvářením studie o české internetové ekonomice. Nejen o výsledcích této studie jsme si popovídali s výkonnou ředitelkou SPIR Kateřinou Hrubešovou.

Co vás vedlo k tomu, vytvořit studii mapující českou internetovou ekonomiku, a co to vlastně ta internetová ekonomika je?

Internetová ekonomika je souhrnný pojem pro sektor informačních a komunikačních technologií, informační a mediální sektor, oblast e-commerce i internetovou reklamu. První naše studie vyšla již v roce 2013. Bylo to na základě toho, že všichni, včetně zástupců veřejné správy i komerčního sektoru, tehdy hledali odpověď na otázku, jak velký přínos internetová ekonomika pro naše hospodářství vůbec má. Velká část politiků přitom tehdy ani nevěděla, co to internetová ekonomika vlastně je.

A protože rádi vedeme racionální rozhovory, tak jsme to nejdřív chtěli zjistit, a to na základě tvrdých a ozdrojovaných dat. Tak vznikla myšlenka na celou studii. Už během jejích příprav v roce 2012 však začalo být jasné, že budeme dělat i její pravidelné aktualizace. Nakonec jsme se rozhodli, že by bylo dobré studii aktualizovat zhruba jednou za tři roky.

Říkáte, že mnoho politiků vůbec netušilo, co to internetová ekonomika je a že vůbec existuje. Ovlivňovalo to podle vás nějak jejich pohled na ICT?

Pokud víte, že něco jako internetová ekonomika existuje, ale nevíte, co přesně si pod tím představit a jak velké to je, neberete to tak vážně jako třeba zdravotnictví, které je v České republice mimochodem podobně velké. Takovou hezkou ilustrací je legislativní proces. Když se připravuje nový zákon, zvažují se dopady na životní prostředí, na zaměstnanost, na zdravotní péči, ale na internetovou ekonomiku nikoliv. Proto třeba nyní SPIR pomáhá spoluvytvářet tzv. digitální RIA (Regulatory Impact Assessment nebo Regulatory Impact Analysis), která zhodnotí, jaký vliv bude mít zákon na internetovou ekonomiku. Když se vrátím ke studii, distribuovali jsme tu původní z roku 2013 i tuto z roku 2016 mezi zákonodárce v obou komorách parlamentu, aby pochopili, co všechno internetová ekonomika vůbec je, jak je pro ČR významná a jak se za poslední roky vyvinula. Když pak politici viděli, že podíl internetové ekonomiky na HDP České republiky v roce 2015 tvořil 4,13 procenta a že je větší než zdravotnictví (3,99 %), zemědělství (2,27 %), či dokonce oblast bankovních služeb a peněžnictví (3,77 %), začali nás poslouchat.

Domníváte se, že fakt, že politici neměli dostatek informací o internetové ekonomice či ji nevnímali jako dostatečně významnou, mohlo vést k tomu, že se český eGovernment v celosvětovém srovnání ocitl až na 50. příčce?

Devadesát procent českých podniků využívá při komunikaci s veřejnou správou internet. To není vůbec špatné. Naše studie

ukazuje na viditelný skok v roce 2008, kdy začaly fungovat datové schránky. Firmy je totiž musely začít používat povinně. Možná že právě ona povinnost ale napomohla tomu, aby se lidé naučili pracovat s elektronickým prostředím – jak na straně úřadů, tak na straně firem. Kdyby stát nedonutil firmy elektronicky komunikovat, tak by jich spousta posílala dodnes věci papírově. Když na IAC 2016 (Internet Advertising Conference) přednášela Aet Rahe, která dříve pracovala na estonském ministerstvu ekonomiky a komunikací, říkala, že přípravu na e-Estonsko konzultovali se zástupci jedné skandinávské země. Ti jim poradili, že chtějí-li zavést novou službu eGovernmentu, musí ji zavést povinně. Tím si zajistíte její rozšíření i akceptaci na straně samotného státu a úředníků.

Osobně si nemyslím, že by tu služby eGovernmentu nebyly, situace u nás není až tak špatná. Myslím si ale, že nejsou dostatečně propagované a zrovna uživatelsky přívětivé. Mají prostě mizerné PR, nebo často spíš žádné, a někdy to vypadá, jako by se jejich uživatelskou stránkou prostě nikdo nezabýval. Přitom je to tak jednoduché! Pokud chcete vědět, že je něco uživatelsky přívětivé, stačí si to otestovat na nejbližším okolí, které vám poskytne upřímnou zpětnou vazbu.

Je tu ale ještě jeden, daleko závažnější problém. Jednotlivé on-line služby eGovernmentu u nás nejsou koordinované ani vzájemně propojené. Je tu patrný resortismus. „Tohle je moje a nikoho si do toho nepustím.“ To ale brzdí budování IT infrastruktury, na které služby fungují. Proti tomu se snaží stát ex post bojovat vytvořením tzv. eGovernment cloudu (eGC). Jenže ve stejné době, kdy se řeší eGC, tu vznikají další nekoncepčně prosazované, s ničím nepropojené výjimky jako třeba EET.

To znamená, že u českého eGovernmentu postrádáte strategii?

eGovernment má strategii, dokonce několik. Není problém ho popsat a vymyslet, jak to udělat správně. Problém je začít. Jednou z variant je přeneseně řečeno atomový výbuch. Prostě začít vše znovu a jinak a vybudovat to stejně jednotně a elegantně, jako to mají třeba v Estonsku, kde mají jeden portál úplně na vše. To ale není příliš reálné.

Druhou alternativou je postupovat per partes, tedy po částech. Postupně spojovat a propojovat věci, které se dají spojit. Tato metoda však vyžaduje jednu podstatnou věc – vizi, strategii a politickou vůli i sílu to prosadit. A i když tohle všechno získáte, čeká vás ještě další klíčový úkol, totiž zajistit dlouhodobou kontinuitu celé koncepce. Něco takového tu ale chybí.

Přesto máme v ČR příklady, kdy eGoverment funguje. Na úrovni některých krajů a obcí najdeme služby, které se postupně rozvíjejí, rozšiřují a vzájemně doplňují, přičemž první z nich vznikly před mnoha a mnoha zastupiteli či hejtmany.

Proč si myslíte, že obcím a krajům se to daří, zatímco státu už tolik ne?

Veřejná správa na lokální úrovni řeší lokální problémy, proto je snazší zavést dílčí službu, která reaguje na potřeby občanů daného kraje nebo třeba obce. Je tam tlak řekněme zespoda. Navíc změny na exekutivních postech nebývají tak časté, je zde tedy lepší předpoklad kontinuity.

Kateřina Hrubešová se v reklamě, marketingu a médiích pohybuje 20 let. Nasbírala zkušenosti v mediální a reklamní agentuře, v mediazastupitelství i ve vydavatelství tištěných titulů. Ze specializace na klasickou marketingovou komunikaci a ATL média se vzhledem ke svým zájmům vyprofilovala na manažera pohybujícího se v tzv. nových médiích – internetu, mobilním světě a sociálních sítích. V jejích postojích se zrcadlí pohled praktika starých médií a fanouška virtuálních světů s mírně skeptickým přístupem k věci. Zastávala pozice v PR, marketingu a ve vrcholovém managementu firem. Má zkušenosti jak s nadnárodními společnostmi, tak s neziskovým sektorem. Dnes je výkonnou ředitelkou Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) a řídí profesní organizaci, která určuje trendy na internetovém trhu v České republice.

 
Ještě ani nestačila vypršet lhůta pro implementaci nové evropské směrnice NIS o síťové bezpečnosti a Evropou letos otřásly hned dvě vlny rozsáhlých kybernetických útoků, které zasáhly i kritickou informační infrastrukturu v celé řadě států. Oba měl na svědomí tzv. ransomware. O co jde a jak se proti němu bránit? Co to je ransomware Název ransomware pochází […]
Kybernetické útoky nedávno paralyzovaly britské zdravotnictví i celou řadu španělských podniků. Také Česko má s nimi neblahé zkušenosti. V minulosti se útočníci dostali třeba k e-mailům ministerstva zahraničních věcí či samotného premiéra. Jak si Česko stojí v oblasti kybernetické bezpečnosti, jsme se zeptali bezpečnostního analytika a prorektora vysoké školy CEVRO Institut Tomáše Pojara. Jak si podle vás stojí Česká […]
Průmysl 4.0 je novodobý fenomén, který přinese razantní změny ve fungování výrobních podniků. Ty jsou pro českou ekonomiku velice důležité. Elektronizace a automatizace mají proměnit kompletní plánování, řízení i každodenní chod výroby. Co to ale bude znamenat pro Česko a proč je pro Průmysl 4.0 klíčový fungující eGovernment? Co to je Průmysl 4.0 Průmysl 4.0, […]