On-line služby veřejné správy, které už nyní můžete využívat přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které se plánují zpřístupnit přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které si přejete, aby byly dostupné přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

František Korbel: V českém eGovernmentu panuje resortismus

30.03.2017

Bývalý náměstek několika ministrů spravedlnosti a partner v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners se dlouhodobě zabývá problematikou práva informačních technologií a eGovernmentu. Zeptali jsme se ho na to, kde a jestli vůbec pokulhává současná legislativa, která bývá často zmiňována jako hlavní bariéra rozvoje eGovernmentu.

Která jsou podle vás nejpalčivější legislativní témata, jež je teď nutné vyřešit pro zajištění dalšího rozvoje eGovernmentu v Česku?

Rozvoji eGovernmentu v České republice nebrání ani tak nedostatečná legislativní úprava, jako spíše omezená interakce mezi jednotlivými informačními systémy, potažmo samotnými orgány veřejné správy. Tento stav lze označit jako tzv. resortismus, tedy situaci, kdy jednotlivé správní orgány vytvářejí vlastní informační systémy, které nejsou navzájem kompatibilní. Tím dochází k výrazné neefektivitě, která má za následek zbytečně vysoké náklady na zavádění a údržbu různých informačních systémů. Významným negativním následkem je také značná nepřehlednost celého systému digitálních služeb poskytovaných státem, která odrazuje občany od využívání služeb eGovernmentu. Tato praxe bohužel brání naplňování i dalších principů nezbytných pro rozvoj eGovernmentu. Lze zmínit například princip only once (jen jednou), podle kterého by informace jednou poskytnutá občanem již neměla být podruhé ze strany orgánů veřejné správy vyžadována, či princip digital by default (standardní digitalizace), podle něhož by veškeré nově zaváděné služby veřejné správy měly být již od počátku v digitální podobě.

Česko v souvislosti se zavedením elektronické identity čeká patrně přechod na nové občanské průkazy vybavené touto identitou. Co k tomu bude legislativně potřeba?

Od 19. 9. 2016 nabyl účinnosti zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a také doprovodný zákon novelizující veškeré národní předpisy, které se jakýmkoliv způsobem mohou dotýkat elektronického podepisování. Doprovodný zákon mimo jiné novelizoval i zákon o občanských průkazech. Dle účinného znění zákona bude možné do kontaktního čipu občanského průkazu zapsat kvalifikovaný certifikát či jiná data. Zákon o občanských průkazech rovněž ukládá Správě základních registrů zajišťovat autentizaci držitelů občanských průkazů. Z legislativního pohledu tedy Česká republika na občanské průkazy s elektronickou identitou již připravena je. Zůstává nicméně otázkou, jestli se státu podaří přesvědčit občany o výhodnosti využívání elektronické identity. Doposud tomu tak není.

V posledních letech se stále častěji diskutuje o elektronických volbách, jak je mají například v Estonsku. Co jejich zavedení v současné době po legislativní stránce brání?

K zavedení elektronických voleb by bylo samozřejmě potřeba provést novelizace veškerých volebních zákonů. Z legislativního hlediska by toto nicméně nemělo představovat výrazný problém. Dále by bylo nezbytné zabezpečit registr obyvatel a učinit ho kompatibilním s nově vzniklými volebními informačními systémy. Ani zde nevidím žádnou významnou legislativní překážku. Problém nevidím ani v zajištění identifikace voličů. Různé soukromé subjekty již dnes nabízejí pro své klienty služby, kde je autentizace zcela zásadní, uveďme například služby internetového bankovnictví. K autentizaci se využívají identifikátory, jako jsou různé tokeny generující kódy, generátory kódů v mobilních aplikacích, kódy zaslané pomocí SMS či e-mailem. Nevidím proto důvod, proč by se podobné postupy nemohly uplatnit i v případě elektronických voleb. Samozřejmě by to vyžadovalo též mimoprávní technickou a organizační přípravu, byť pro zjednodušení se nabízí zejména využití stávajícího informačního systému datových schránek. V zásadě stačí jediné – chtít.

Jde u elektronických voleb zajistit, aby volba byla skutečně vždy svobodná, jak nařizuje Listina základních práv a svobod? Šlo by nějak předejít kupčení s elektronickými hlasy, kdyby se nehlasovalo z volebních místností?

Požadavek svobodných voleb je základním požadavkem pro fungování demokratického právního státu. Stát by proto nepochybně měl zajišťovat, aby se každý volič mohl svobodně rozhodnout a volit podle svého nejlepšího vědomí. Přesto ani v době „analogových“ voleb nelze zaručit úplné naplnění tohoto požadavku. V případě elektronických voleb by situace zůstala podobná. Stejně tak ke kupčení s hlasy může docházet a také dochází již dnes. Nelze a priori tvrdit, že v případě elektronických voleb bude tento jev častější. Legislativně to bohužel stoprocentně vymýtit nelze. Nicméně je zde soudní kontrola voleb a možnost dokazování podvodů, která funguje.

Může být elektronická volba skutečně považována za tajné hlasování ve smyslu Ústavy ČR, když řada lidí dnes nedokáže dostatečně zabezpečit svůj počítač, natož třeba mobilní telefon?

Opět je vhodné inspirovat se v soukromém sektoru, kde jsou některé internetové služby chráněny na takové úrovni, kterou lze považovat za dostatečnou i pro konání voleb. Pokud by příslušný přístroj, který by volič ke své volbě využíval, zjevně nesplňoval požadavky na dostatečné zabezpečení, nic nebrání tomu, aby byla možnost elektronického hlasování v konkrétním případě příslušným informačním systémem omezena. Je totiž potřeba doplnit, že v případě České republiky se neuvažuje o zrušení možnosti jít volit standardním způsobem. Naopak, elektronická volba by měla být jen alternativou ke standardnímu způsobu, podobně jako je tomu v Estonsku.

František Korbel je partnerem v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners. Specializuje se na veřejnou správu, správní právo, legislativu, právo na informace a právo informačních technologií. Působil také jako místopředseda Legislativní rady vlády, v letech 2007–2013 též jako náměstek ministrů spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila, JUDr. Pavla Blažka, Ph.D., a Mgr. Marie Benešové. Na ministerstvu spravedlnosti řídil projekt rekodifikace soukromého práva. Vyučuje na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Ještě ani nestačila vypršet lhůta pro implementaci nové evropské směrnice NIS o síťové bezpečnosti a Evropou letos otřásly hned dvě vlny rozsáhlých kybernetických útoků, které zasáhly i kritickou informační infrastrukturu v celé řadě států. Oba měl na svědomí tzv. ransomware. O co jde a jak se proti němu bránit? Co to je ransomware Název ransomware pochází […]
Kybernetické útoky nedávno paralyzovaly britské zdravotnictví i celou řadu španělských podniků. Také Česko má s nimi neblahé zkušenosti. V minulosti se útočníci dostali třeba k e-mailům ministerstva zahraničních věcí či samotného premiéra. Jak si Česko stojí v oblasti kybernetické bezpečnosti, jsme se zeptali bezpečnostního analytika a prorektora vysoké školy CEVRO Institut Tomáše Pojara. Jak si podle vás stojí Česká […]
Průmysl 4.0 je novodobý fenomén, který přinese razantní změny ve fungování výrobních podniků. Ty jsou pro českou ekonomiku velice důležité. Elektronizace a automatizace mají proměnit kompletní plánování, řízení i každodenní chod výroby. Co to ale bude znamenat pro Česko a proč je pro Průmysl 4.0 klíčový fungující eGovernment? Co to je Průmysl 4.0 Průmysl 4.0, […]