On-line služby veřejné správy, které už nyní můžete využívat přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které se plánují zpřístupnit přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

On-line služby veřejné správy, které si přejete, aby byly dostupné přes internet.

VÍCE INFORMACÍ

Desítky průkazů jsou v 21. století zbytečné, stačil by jeden

15.06.2017

Možná to znáte – občanka, řidičský průkaz, kartička pojištěnce, studentský průkaz, tramvajenka, rybářský lístek, zbrojní pas… Průkazů, které stát a veřejné instituce vystavují, jsou desítky a nejeden občan jich má v peněžence hned několik. Jsou ale skutečně potřeba? Nejsou, šlo by to totiž i jinak!

K čemu slouží průkazy a osvědčení

Hlavním smyslem průkazu je už z jeho pojmenování něco prokázat. Ať už jde o totožnost, aby bylo zřejmé, kdo jste – k tomu slouží zejména občanský průkaz či cestovní pas, nějakou způsobilost (například řídit motorová vozidla) či oprávnění k něčemu (třeba k držení střelné zbraně, využívání prostředku hromadné dopravy či rybolovu).

Zatímco prokazování totožnosti je v tuto chvíli stále ještě nejoptimálnější řešit průkazem (a nejpozději od května 2018 bude v celé EU existovat i alternativa v podobě elektronické identity), k prokazování oprávnění už v době eGovernmentu, mobilního internetu a chytrých mobilních zařízení žádný samostatný průkaz není vůbec potřeba. Všechny ty kartičky pojištěnců, tramvajenky, časové jízdenky, zbrojní pasy, rybářské a živnostenské listy, vysvědčení už čistě z provozního pohledu, nikoliv však zatím z toho legislativního, jsou zbytečné.

Estonsko jde příkladem

Že desítky nejrůznějších průkazů dnes už nejsou potřeba, ukazuje například Estonsko. Občanský průkaz vybavený čipem zde slouží i jako průkaz pojištěnce a voliče, jízdenka na vlak, autobus či MHD nebo průkaz pro vyzvedávání eReceptů. Pokud náhodou občan Estonska zapomene svou fyzickou občanku doma, může místo ní využít tzv. mobilní ID, elektronickou identitu uloženou ve speciální aplikaci v mobilním telefonu. Občanský průkaz navíc slouží i k přihlašování do internetového bankovnictví či k výsledkům přijímacích zkoušek na univerzity.

V době základních registrů jsou desítky průkazů zbytečné

I když je estonský příklad chvályhodný, není ještě zdaleka dotažen do fáze, do níž by ho dotáhnout šlo. Estonsku totiž scházejí některé backendové systémy, které by umožňovaly čipový občanský průkaz jednoduše doplňovat o další průkazy. Zrovna Česká republika, byť je v oblasti eGovernmentu zatím Estonsku na hony vzdálená, však takové systémy už má. V ČR by tak skutečně jeden průkaz mohl nahradit všechny ostatní. Klíčem k tomu jsou tzv. základní registry.

Informační systém základních registrů obsahuje ve svém registru obyvatel údaje o identitě všech občanů ČR, občanů jiných členských států EU s přechodnou dobou pobytu v Česku delší než 90 dnů, cizinců s uděleným azylem i dalších osob dle zákona (např. zahraničních studentů). Od začátku byl navíc navržen tak, aby byl schopen poskytovat bezpečným způsobem párování identity občana z Registru obyvatel externím aplikacím – kupříkladu trestnímu rejstříku, katastru nemovitostí, ale také třeba registru řidičů, registru živnostenských oprávnění apod. Základní registry jsou tak již nyní v praxi propojeny s celou řadou agendových registrů, jejichž provozovatelé prozatím stále ještě vyžadují samostatné průkazy a papírové doklady.

Co by bylo potřeba ke zrušení ostatních průkazů?

Aby Čechům postačil místo nejrůznějších dokladů jen občanský průkaz, podobně jako Estoncům, bylo by nutné provést důležité technické a zejména legislativní změny. Po technické stránce se nabízí celá řada variant. Jednou z nich by bylo plnohodnotné využití registru práv a povinností, který je součástí systému základních registrů. V systému základních registrů platí princip, že když už jednou údaj v registrech je, pak už ho občan nemusí státu dokládat.

Kdyby pak policie či jiný dozorový orgán potřebovaly zjistit, zda daný člověk má nějaké oprávnění nebo povinnost, pouze by učinily elektronický dotaz do registru práv a povinností například ze svého přenosného zařízení. Tedy naprosto stejným způsobem, jak dnes běžně třeba policie zjišťuje, zda po držiteli občanského průkazu není vyhlášeno pátrání či jestli řidič nemá evidovaný nějaký dopravní přestupek.

Zákon o základních registrech s touto možností počítá. Je ale závislá na úřadu, který spravuje vydávání průkazů a osvědčení, aby navrhl změnu příslušného zákona, jež by to umožnila. Takových zákonů jsou však desítky. S legislativně jednodušší variantou přišla před několika měsíci ICT Unie, která navrhovala celý systém otočit tak, aby o zápis svého oprávnění do registru práv a povinností požádal sám občan nebo firma. Pokud by takový návrh prošel, mohl by každý z nás vyplnit na internetu jednoduchý formulář (popř. podat žádost fyzicky na Czech POINTu), jenž by po ověření vaší identity byl předán příslušnému správci průkazu či osvědčení. Ten by vám oprávnění do registru práv a povinností vyznačil a následně by tuto informaci aktualizoval. Bohužel tuto revoluční a pro občany atraktivní službu odmítlo podpořit bez bližšího zdůvodnění ministerstvo vnitra. ICT Unie se však nevzdává a hodlá tuto možnost pro občany prosadit po volbách v budoucím parlamentu.

Co by přinesla náhrada ostatních průkazů záznamem v registru práv a povinností?

Prvním přínosem, který se přirozeně nabízí, by byl výrazně vyšší komfort pro občana. Našim peněženkám by se značně ulevilo a při jejich ztrátě či odcizení by bylo potřeba nahrazovat pouze jeden průkaz. Ne jako dnes, kdy občan musí obíhat nejrůznější instituce (obecní úřad, dopravní podnik, vysokou školu, policii atd.). Nemluvě o tom, že po takovýchto změnách bychom mohli zavést i „občanský průkaz v mobilu“, jako to mají Estonci.

Navíc i z pohledu státu by to mělo výrazný přínos, zejména v podobě finančních úspor. Vystavování jednotlivých průkazů totiž rozhodně není zadarmo. Náklady přitom nejsou spojené jen s jejich fyzickým vytištěním (často v podobě plastových karet opatřených ochrannými prvky, případně čipy), ale i se zajištěním fyzického předávání občanům, logistikou a dalšími procesy, které se vztahují k fyzickému nakládání s průkazy. V okamžiku, kdy by tohle všechno bylo otázkou změny několika údajů v databázovém poli, by se vše výrazně zrychlilo a zlevnilo. Mohlo by ubýt i úředníků. Teď už je to jen na politicích, zda něco podobného zavedou.

Michal Rada je konzultant a poradce předsedy vlády, působí ale i na Ministerstvu vnitra a také jako hlavní architekt eGovernmentu a informačních systémů na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Zeptali jsme se ho proto, jaký je jeho pohled na eGovernment v Česku a kde jsou podle něj jeho největší rezervy a problémy. Co je podle […]
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) začal fungovat teprve od 1. srpna. Sídlit bude v Brně. K jeho zřízení došlo v souvislosti s účinností novely zákona o kybernetické bezpečnosti. Nový úřad převezme některé agendy, které do té doby byly v gesci Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). V jeho čele stanul bývalý dlouholetý ředitel NBÚ Dušan Navrátil. 670
Technické mapy obsahují důležité informace o tom, co přesně se na jednotlivých částech pozemků nachází – kde rostou stromy, kde jsou chodníky, kudy vedou rozvody elektřiny či kanalizace. Od 90. let minulého století se tyto mapy postupně digitalizují. Dodnes však neexistuje jednotná digitální technická mapa Česka. Jak je to u nás s technickými mapami, jaké jsou zde […]